„Tak zítra si nagrinduju pár expů v matematice a snad se dostanu na vyšší level.“

Neexistující žák

Gamifikace je poměrně nová myšlenka v marketingu, soukromé sféře a, pro mě nejdůležitěji, vzdělávacím prostředí. Dalo by se tvrdit, že je to realizace hesla Jana Ámose Komenského: Škola hrou.

Zní to poeticky a také si můžete říci: „No konečně se o to někdo po těch 400 letech trochu snaží. Na obranu nás pedagogů, Komenský to takto nemyslel a nejspíš ho to ani nenapadlo. Jeho citát totiž ani nezněl přesně „škola hrou“. Spíše tak nějak….

“Schola ludus seu Encyclopaedia viva, hoc est Januae lingvarum praxis scenica, res omnes nomenclatura vestitas et vestiendas sensibus ad vivum repraesentandi artificium exhibens amoenum.”

Jan Amos Komenský

Rozumíme? Ne? No jo no. To vzdělávání už není, co bývalo. Kdo dnes umí latinsky. Tss. Tak přeloženo by to mělo být takto:

“Škola jako hra neboli Živá encyklopedie, to jest Jevištní ztvárnění Dvéří jazyků, ukazující půvabnou zručnost předvádět smyslům podle živé skutečnosti všechny věci, jež jsou nebo mají být oděny do názvosloví“

Taky Komenský

Lepší? Tak ještě lidštěji. Výuka má být praktická a názorná. Mají se věci ukazovat a zkoušet, a nikoliv jen o nich mluvit a psát. Tak to není zrovna Minecraft ve výuce využívati budeš!

Inu konec historického okénka, zpět ke Gameskám.…

Gamifikace, jak ji dnes chápeme, je snaha udělat hru nebo vnést prvky hry do procesu/činnosti, která normálně hrou není a je jinak málo motivující nebo vyloženě nudná či otravná.

Tato myšlenka se opírá o ten předpoklad, že většinu lidí baví si hrát, nějaké hry někdy v životě již hráli a použitím obvyklých mechanismů a terminologií je tak oblbneme, že je dělat danou věc bude bavit. Aspoň chvíli.

S Gamifikací ve vzdělávání jsem se prozatím setkal ve dvou základních podobách.

1. Gamifikace celého procesu/kurzu/ročníku
2. Gamifikace aktivity

1)Expit a expit

„Celá výuka je jen hra a všichni studenti jsou jen hráči“

William Shake… no dobře, on to takhle přesně neřekl, ale…

V této variantě se udělá ze vzdělávacího procesu herní aktivita, která se táhne celým rokem/kurzem. Místo známek nebo jako bonus ke známkám studenti získávají za plnění aktivit/testů/úkolů „herní zlaťáky“ nebo expy nebo abstraktní „předměty“, které mohou nějak použít. Za zlaťáky mohou kupovat výhody, jejich expy jim zvyšují level a zpřístupňují jim nové možnosti, obtížnější úkoly a podobně. Předměty pak mohou mít nějakou speciální schopnost…

„Svitek kouzla vědomostí = po použití smíš při písemce příštích 5 minut používat sešit.„

Fiktivní učitel

Výhody pak mohou být jak v reálném světě, tak mohou umožňovat postup v nějaká celoroční „nevzdělávací“ hře.

„Teamy budují soupeřící osady v divokém novém světadíle. Za zdroje získané plněním úkolů, počítáním příkladů nebo za nadstandartní výsledky v písemkách mohou nakupovat suroviny na výstavbu svého města.“

Fiktivní učitel

Tato varianta může být velmi motivační, ovšem pouze za předpokladu, že ona motivační hra/aktivita je sama o sobě pro účastníky zábavná a není tu onen systém jen na oko. Pouhým „nalepením“ pár expů na písemku s motivací, vylevluj se a zjistíme, kdo z vás je na konci nejsilnější, moc lidí nenadchnete. Je to prázdné a nikam to nevede. Jó, kdyby to bylo spojeno s herní postavou, která se bude někdy účastnit nějakého boje se svými spoluhráči/spolužáky a její level ovlivňuje, jak jednoduchý ten boj bude a zda půjde vyhrát… to už začíná mít náznaky zábavy. Možná.

2)Tento test je RPG s permadeath

Rozhodně jednodušší varianta na realizaci. Vezměme nějakou vzdělávací aktivitu a udělejme z nudného učení hru nebo použijme existující hru na naučení něčeho užitečného. To může být i použití hloupého soutěžního kvízu místo opakování. V dnešní době nám jde především o digitální gamifikaci…tedy učme se hraním počítačových her. Je to zábavné, je to fajn a hraje je kde, kdo a to dobrovolně, klidně hodiny.  

No jo, ale která hra vás něco naučí? Prakticky každá. Každá hra vás v něčem rozvine. Reflexy, logické myšlení, strategické plánování, pozornost, estetické vnímání, angličtinu…Jenže my bychom rádi i nějak hry, po kterých bychom uměli fyziku, chemii a jiné „tvrdší“ předměty. A tu je trochu kámen úrazu.

Takových her moc není anebo o nich tak nepřemýšlíme, a tak je jejich výukový potenciál nevyužit. Když půjdete na školení o gamifikaci, tak se dozvíte o revolučním použití programů jako je…prosím virbl… Kahoot. Nebo se dozvíte, kde se dá vytvořit prehistoricky nebo i relativně použitelně vypadající soutěžní kvíz. Nic proti oběma, je to chvíli zábava a rozhodně to je lepší než nic. Gamer ve mně ale mluví jasně….  

Co je pořádná hra? No, pokud si nedokážete představit, že si to koupíte na Steamu a budete to sami hrát půl večera, a že to bylo před pár lety představeno na Gamesconu nebo E3, tak to NENÍ hra. Nevím, zda je to nepochopením ze strany učitelů a těch, co je školí, nebo prostě nedostatkem na trhu, ale o dobrých hrách, co něco naučí, se nemluví.

Proto jsem začal na svých webovkách sbírat seznam povinné „gamifikatury“. Tedy jaké hry je fajn hrát a něco do školy se tím naučíte. Seznam je v době, kdy toto píšu, poměrně krátký. Doufám, že se to změní, ale to záleží víc na Ubisoftu, EA a dalších než na mně.

A co z toho plyne pro tebe milý čtenáři…

• Jsi-li učitel neváhej si s žáky hrát a máš-li fajn nápad, ozvi se. Rád si jej poslechnu, nadchnu se a přiučím.
• Jsi-li žák, můžeš zkusit, na vlastní nebezpečí, pošťuchovat nějaké akčnější učitele, aby nad tímto tématem přemýšleli. Třeba si tím vylepšíš výuku.
• Jsi-li cokoliv a napadá tě hra, kterou nemám v seznamu a dá se s ní fajn a správně naučit něco, co se jinak drtí ve výuce, napiš mi prosím do komentářů. Já si svůj seznam rád doplním.

A hlavně hrajte, hrajte a hrajte si. Kdo si hraje, nezlobí.